Není pochyb o tom, že při zobrazení pomocí jaderné magnetické rezonance by se hodily materiály, jež by fokusovaly magnetické pole obdobně, jako běžné čočky působí na viditelné světlo. Velký problém představuje, že se pracuje najednou se dvěma různě silnými poli. Prvky nastavené na slabé magnetické pole vyvolané atomovými jádry by mohly negativně ovlivnit budící velmi silné magnetické pole a naopak. Marcosu Lopezovi a jeho kolegům ze Sevillské univerzity se tento problém podařilo vyřešit. Jejich materiál tvoří do plastu zapuštěné pravidelně uspořádané nevelké kovové kroužky, v jednom místě přerušené. Při vhodné frekvenci magnetického pole vzniká rezonance, jež ho ovlivňuje. Aby odlišili působení na různé úrovně pole, propojili otevřené konce přes dvě paralelně opačně umístěné diody. Silné pole indukuje v kovu silné proudy, které bez problémů protékají diodami, takže obvod je zkratován a nedochází k rezonanci. Slabé pole indukuje pouze nevelké proudy, jež diodou neprojdou, a obvod se rozkmitá.